Další krok - DEMOKRACIE
Postavení občana dnes, na prahu 3. tisíciletí
Odjakživa lidé vyjadřují svoji nespokojenost, rádi by ovlivnili, změnili to, co se jim nelíbí k lepšímu. Lidé hledají formu protestu, schází se, vyprávějí, zpívají, křičí pocity, hledají cestu nápravy, přemýšlejí. Hledají správnou formu demokracie.
Demokracie řecky δημοκρατíα, vláda lidu (z řeckého δημος-demos), je forma vlády, případně státu, ve které je zdrojem moci lid.
Rozdělíme-li naši, dnešní společnost do dvou základních skupin, na spokojené a nespokojené, vznikne:
1) Spokojený občan - Část občanů si stále neuvědomuje, že něco není v pořádku. Občan je spokojený, věnuje se práci, zábavě, rodině. Alarmující informace jej buď minou, nebo nic neříkají. Pokud se přesto těmto lidem něco nelíbí, zažene pocit zjištění, že nemohou sami nic změnit, nic ovlivnit. Nelze jednoznačně říci, že se jedná pouze o občana pasívního, nikoliv.
Otázkou je, zda se do této skupiny hlásí i naši ústavní činitelé a pan prezident.
2) Nespokojený občan – občan si je vědom, že ne vše je v pořádku. Postupně, zjišťováním příčin nespokojenosti objevuje další a další příčiny vlastní nespokojenosti, získává další informace.
Rekapituluje, vrací se zpět v čase. Přemýšlí, kde se stala chyba, kolikrát se ta chyba opakovala, za jeho život, kolikrát v dějinách lidstva.
Po 22 letech cesty tunelem za oním světýlkem, zjišťujeme, že paprsek světla se nekoná, naopak, tma je hutnější. I ve tmě vidíme věci, jež se nelíbí. Světlo svítí snad jen někde nebo naopak hrozí přepětí.
Opakovaným vkládáním nadějí do voleb nutně musí dojít ke zjištění, že jako občané volíme pouze sliby, jejichž očekávání byla opakovaně nenaplněna.
Proč tomu tak je? Kdo ví, snad stále hledáme ideály, spasitele, jenž nás zachrání, vyvede z tunelu. Hledáme vůdce nebo sebe a svoje představy o životě?
Historie - současnost - budoucnost
Každý živý tvor touží po svobodě. Příklady známe. Touha po svobodě, řádu a spravedlnosti. Co svět světem stojí, svět se vyvíjí, úspěchy se dostavují, pokud ne, je zde stagnace, pohyb je třeba obnovit. Je třeba nalézt nástroje, možnosti obnovy, cesty k pravému, plnohodnotnému životu bez negativ, jímž mohou být drogy, stejně tak zášť, nenávist, nepochopení, sebestřednost, pýcha, přezírání reality, absence morálky, nevzdělanost, ignorace zákonů přírody. Stačilo by zákonů přírody. Zákon přírody hovoří jasně.
Nespokojenost
Nelíbí se mám mnohé, zkušenosti máme, je to zkušenost, možná drahá, pro nás občany, přesto vydobytá zkušenost. Nedůvěra v nové není na místě.
Jednou z cest je demokracie. Jsou i jiné cesty, tyto jsou však cesty zpět, tam kde nechceme být. Na cestě nás doprovází písně Karla Kryla, myšlenky Voskovce a Wericha, divadel, umělců a nejen jich, je to celá historie a vše s ní spojené.
Nestačí křičet hesla, být plný zloby, je třeba se z toho místa pohnou dál, k demokracii.
Co nás čeká?
Co nás čeká, není vizí ani představou bláznů, nadšenců, prostě jedinců, jejichž slova evokují leckoho k lecčemus. Je třeba se podívat kolem sebe, kdo co říká, zpívá, píše, volá, demonstruje perem či štětcem, blogem, uměním.
Josef Klíma říká (citát, Olomouc Kdy-kde-co únor 2012): „Máme ty největší předpoklady být šťastní a spokojeni“.
Obnova spokojeného bytí. Nelehká cesta, stále však žádaná, přirozená a jediná. Cesta důvěry v sebe sama, touhy po vědění, informacích. Už jen to, že slova čteme, posloucháme jiné je prvním krokem oné cesty, k uchování života na planetě Zemi v demokracii.
Demokracie
Někde bylo řečeno, že je asi 8 stupňů demokracie a nyní jsme asi tak na stupni 0-1. Jaký je další stupeň demokracie tohoto tisíciletí, bod 1 až kolik?
Snad rozcestí současnosti a onoho n-tého stupně demokracie, na cestě k „Přímé transparentní demokracie zdola“..Nejde o definici, jde o přiblížení, přiblížení nám, které je δημος cestou. Kritik může namítat, nechť, vždy tomu tak bylo, kritika je součást života, „demos“ nevyjímaje. Doufejme, že toto téma bude předmětem zájmu i nadále.
Stručně tedy přímá demokracie takto:
a) Menší demokratická jednotka (např. občan,obec) musí mít udělené právo a povinnost ovlivňovat a ovládat aktivitu demokratické jednotky nad ní (jako jsou okres, kraj či stát)
b) Aby něco takového mohlo fungovat je nutné aby se široká společnost stala "politicky gramotná" , aby věděla jak má vládnout sama sobě, věděla co je to demokracie a jak se jí smysluplně účastnit.
Systém přímé demokracie je výše uvedené vzájemné působení, včetně prveku známého jako referendum.
Který z prvků, nástrojů demokracie je používán záleží na oblasti a předmětu rozhodování.
Poznámka: Ve většině demokratických systémů je nyní kontrola vykonávána shora dolů, s centrální vládou, ze které moc vychází. Tento koncept to převrací a navrhuje systém decentralizované vlády zdola nahoru. V současných systémech „demokracie“ je referendum známo. Vzpomeneme si, kdy referendum proběhlo u nás?
Zapojila jsem se do iniciativy, poznala nové lidi, další hnutí, s původním cílem jiným, vlastně zcela konkrétním, souvisejícím s mojí profesí. Tito všichni mne přivedli k myšlence, že bez demokracie nelze uskutečnit původní záměr, zmírnit rozhořčení i obavy. Podporou jsou, jak už to bývá, další osoby, pomáhají, někteří pouze ve vzpomínkách, jiní blíže,vzdáleněji, jak kdy. Snad jen těmito pár slovy v závěru amatérského článečku jim mohu vyjádřit svůj velký dík.
Olomouc 20. 4. 2012 Zdenka Wagnerová Taky na fcb: Občanská iniciativa zájmová
___________________________________________________________________________
2025 ©